Kameny.online

Měla jsem možnost navštívit magickou dílnu, krásný zážitek, který se vryl hluboko do mně …

Dílna s osvětlením lucerniček (zářivky), s jemným poletujícím nádechem tajemna, který čaroděj co má ve svém alchymistickém kotlíku (pracovní stůl) a spoustu malých skřítků (prstíky), kteří dělají přesně to co jim ten velký mág říká a oni svorně poslouchají a plní jeho kouzla…

Věnovala jsem čtyři a půl hodiny ( a trochu víc financí ), abych mohla nasát tuto atmosféru, abych se alespoň na chvilku dostala do jejich světa. Samozřejmě, že jsem „byla za sklem“.

Tolik tajemna. Tolik klidu a přitom jemného zvonivého smíchu všude ve vzduchu. Hlavně jsem si pořád opakovala:

„to si musím pamatovat, to si musím taky pamatovat a tohle nesmím zapomenout“.

Vytrhla mně otázka, chceš si to zkusit ? Myslím, že se mi rozšířily panenky jak v animovaném filmu … asi ani ne – to zkazím …, nezkazíš pojď sedni si ….

Zkusila. Nádhera.

Vůbec mi to nešlo, ale zkusila jsem.

A pak jsem zas jen prošpikovávala ty trpaslíky, jak to tam motají a proč do toho tlučou a co, že to nakonec bude …. Odcházela jsem s hlavou jak včelí úl. Venku na mně dýchlo nádherné sluníčko a já měla pocit, že jestli jen trochu zvednu ruce, určitě se proletím. Nádhera.

Mé probuzení přišlo, když jsem došla domů a zjistila, že si nic nepamatuju.

Vzala jsem tužku a papír, že si napíšu pár postřehů a ono ze mně nic nevypadlo. Dala jsem si kafe. Uvařila si pozdní oběd. A najednou sedím ve svém kutlochu, bez lucerniček, jen s jedním otvorem místo dveří …. zapínám přístroje …. a začínám … zjišťuji, že si pamatuji docela dost, ale ti moji trpaslíci neposlouchají tak jako ty jejich. Do mága kouzelníka mám daleko. Jo, oni na to mají školu a věnují se tomu každý den ….. já jen po chvilkách, když mám zrovna trochu času sama pro sebe a místo kosmetiky či masáže se prostě zavřu před světem a relaxuji po svém ….

Oběd si holt ohřeju k večeři, kafe jsem vypila …. tak jestli snad kofein způsobil ….?! Ne, velké díky patří Pavlovi a Jitce, kteří mně nechali nahlédnout pod pokličku a já už teď budu vařit své …

 

 

 

tento článek byl prvně publikován 23.5.2011 zde